Turecká republika

Atlas zemí

Turecko
Úplný název	Turecká republika
Popis země	Turecko (ofici
Ćlenění	79 provincií
Počet obyvatel	70000000
Hlavní město	Ankara
Rozloha	814 000 km²
Úřední jazyk	Turečtina (dále uplatníte angličtinu a díky mnoha Turkům pracujícím v Německu také němčinu)
Měna	TRL − Nová turecká lira (YTL)
HDP	7 400 USD
Čas	(český letní čas):1
Nejvyšší hora	Ararat (5166 m)
Ceny	Měnou je Nová turecká lira (YTL).Turecko je zhruba stejně drahé jako Česko a o dost draí ne Írán nebo Pákistán. Kvalita obvykle odpovídá ceně. Jednoduchý oběd či večeři seenete od 2 USD a nejlevnějí hotely stojí od 5 USD, i kdy jejich ceny rostou. V Turecku se platí úplně vude za záchod na nádraích, ve městských veřejných WC i na památkách (0.2-0.5YTL).V Istanbulu není vůbec problém sehnat levný hostel za takových 8 euro za noc. (Istanbultí obchodníci bez problému přijímají euro). Můete si často vybrat, jakou měnou chcete platit: 8 euro nebo 15 tureckých lir (lira je asi 15,12 Kč). Občas se vak vyskytne hotel, který bude chtít zaplatit v dolarech. Větina taxikářů, turistických obchodů a některé restaurace také berou dolary. Doprava jízda metrem v Istanbulu stojí 0,60 liry. Plavba lodí na asijskou stranu města stojí 1 liru. Dvoudenní tisícikilometrová jízda vlakem z Istanbulu do Erzurum stojí takových 35 - 40 lir, záleí na vlaku a třídě. Obecně lze doporučit turecké autobusy. Autobusové spojení po celém Turecku i v přilehlých státech provozuje hustá sí soukromých turistických autodopravců, kteří mají k dispozici moderní a pohodlné autobusy. Turci jsou zvyklí smlouvat a určitě se vyplatí nenechat si od nich vnutit jejich představu obchodu. Kdy přijde na věc, přijmou jak euro, tak americké dolary. Take např. desetihodinová cesta autobusem Erzurum Trabzon- Hopa, stojí tak 18 dolarů. Cesta z Tbilisi do Istanbulu potom 70 dolarů. Příklady dalích cen:
Obyvatelstvo
Ambasáda	Velvyslanectví České republiky v Turecku Embassy of the Czech Republic Kaptanpasa Sokak No. 15, G.O.P., Ankara06700 Telefon ústředna-0090312/4056139, recepce (přímé)-4056141, 4056142, 4056143, KO-4056958 Fax 0090312/4463084, KO-4477395 E-mail: ankara@embassy.mzv.cz Web: www.mzv.cz/ankara Vedoucí úřadu PhDr. Eva FILIPI Funkce velvyslanec Působnost úřadu diplomatická a konzulární pro Tureckou republiku Časový posun +1 hod Provozní hodiny úřadu pondělí - čtvrtek 08.30 - 17.00 . pátek 08.30 - 14.00 úřední hodiny pro veřejnost: pátek 09.00 - 12.00 příjem vízových ádostí pondělí - čtvrtek 09.00 - 12.00 výdej pasů a pohovory pondělí - čtvrtek 14.00 - 16.00
Podnebí	Klimatické podmínky v Turecku jsou zejména v letních měsících relativně náročné. Doporučujeme hodně pít, aby bylo zabráněno dehydrataci. Také je třeba s potravou přijímat dostatek soli, protoe zvýeným pocením se z těla odplavují minerály a jejich nedostatek můe při dlouhodobém pobytu vést k pocitům slabosti, závratím a mdlobám. Mnoho návtěvníků má také zkuenosti se slabím typem průjmů, který vzniká obvykle vlivem klimatických a stravovacích změn.
Doprava	Turecko patří mezi země s největím počtem dopravních nehod a nejvyí úmrtností. Proto doporučujeme věnovat zvýenou pozornost ostatním účastníkům silničního provozu. Dopravní předpisy jsou obdobné těm v ČR, v praxi se vak nedodrují. Velmi ostraití by měli být chodci, protoe v Turecku je uplatňováno pravidlo absolutní přednosti motorového vozidla. Při řízení automobilu doporučujeme také zohlednit některá dalí specifika zdejího dopravního provozu: o své přítomnosti dává řidič ostatním na vědomí zejména troubením, pouití světelné signalizace neznamená dávání přednosti ale právě naopak. Pokud řidič před vámi signalizuje levým blinkrem, nemusí to znamenat pouze jeho odbočení vlevo, ale také vám tímto způsobem můe dávat najevo, e jej lze předjet. Obecně se hodnotí dopravní monosti v Turecku jako výborné. Dostanete se, kam potřebujete. Sí moderních dálkových autobusů doplňují ve městech starí autobusy MHD a mení mikrobusy, kterým se říká dolmue (dolmuşe). Ve větích městech mají tramvaje a říkají jim "metro". Taxíky chytnete často. Tam, kam veřejná doprava nejezdí, se dá stopovat, Turci stopaře berou. Půjčovny automobilů a motorek najdete hlavně ve větích turistických centrech. Na větí vzdálenosti se Turci normálně dopravují letadly. Podél pobřeí a do Řecka jezdí trajekty, to jsem nezkouel. Naopak jsem po Turecku zkusil jezdit na kole a je to náramná legrace.Dálkové autobusyBěné dálkové autobusy jsou v Turecku na vyí úrovni ne u nás, dá se to moná porovnat s autobusy od Student Agency. Jezdí přes den, ale i přes noc. Mezi Turky je jedění přes noc (z východu třeba do Ankary nebo do Istanbulu) docela oblíbené.V autobusech se číslují sedadla a čísla se vyznačují na jízdence. Pasaér má na svoje sedadlo právo a můe vyhodit někoho jiného, kdo mu zasedl místo. Pokud na jízdence číslo sedadla vyznačeno není (co se stává zřídka), pak to znamená, e si můete sednout kamkoli. Kdy autobus vyjede a řidič ví, e má volná místa (neprodala se, nebo někdo nedorazil), nabírá lidi na zastávkách cestou, kteří tedy místenku pak nemají a sedají si, kde je volno.Číslování sedadel není úplně samoúčelné. Jednak se tím zajiuje, e se neprodá více lístků, ne kolik je v autobusu sedadel (lístky na stání se neprodávají). Za druhé neznámý mu podle tureckého zvyku nesmí v autobusu sedět vedle neznámé eny. Pokud si v autobusu, ve vlaku nebo v dolmui sednete vedle pasaéra opačného pohlaví, způsobíte tím společenský prohřeek.V dálkovém autobuse, i kdybyste jeli třeba jenom 20 km, dostanete občerstvení. U horích společností je to alespoň pohárek vody (voda se v parných měsících hodí), častěji se ale občerstvení skládá z baleného zákusku (něco jako ná biskupský chlebíček) a teplého nápoje.Obvykle je na výběr mezi instantní kávou a čajem. Sedačky kvůli tomu mají sklápěcí stolečky s otvorem na plastový kelímek. V kadém autobusu je kromě řidiče, který se stará jenom o řízení, také průvodčí. Průvodčí obsluhuje pasaéry, nakládá bagá, kontroluje jízdenky a prodává lístky těm, kdo nastoupí později.Kdy se jede déle ne hodinu, dělá se vdy přestávka. Někde na autobusáku nebo podobném stanoviti s obchody a toaletami. Přestávka bývá dlouhá i 20 minut nebo čtvrt hodiny.V autobusu za jízdy obvykle hraje televize, větinou zprávy přijímané přes satelit, někdy reklamy a někdy rodinné seriály. Jak není turecky rozumět, ani to moc neruí. Před vyjetím obvykle tie hraje turecká popová hudba.Autobusové nádraí se turecky nazývá otogar (podobně jako v jiných jazycích, bulharsky je to автогара, portugalsky autogar; podobné slovo otopark znamená turecky parkovitě). Je dobré rozliovat mezi pojmy otogar terminal a normální otogar. Otogar terminal znamená velký autobusák, ze kterého spoje vyjídějí a na kterém končí. V posledním desetiletí si téměř kadé větí město pořídilo nový otogar někde na periférii klidně i pár kilometrů za městem a starý otogar se pouívá třeba jenom jako stanovitě dolmuí. Opravdu velká města mají otogarů i více a musí se mezi nimi přejídět městskou dopravou (Konya, Istanbul). Některá města si natěstí nechávají starý otogar poblí centra (například Alanya).V případě, e dojedete na otogar terminal, který je někde za městem, byste měli teoreticky mít nárok na bezplatné svezení do centra tak zvaným servisním autobusem (servis bus). V praxi je to horí, zejména protoe se na servisní autobus musí čekat, a tak je kolikrát lepí jet dolmuí. Prodej jízdenek, pokud jedete z otogaru, probíhá někde uvnitř v hale na přepákách. V kadém větím otogaru má svou přepáku mnoho různých autobusových společností. Autobusová doprava je v Turecku soukromá a velmi decentralizovaná. To ale nevadí, na autobusáku stačí říct cílovou zastávku a pokud vás neobslouí u první přepáky, odkáou vás na jinou. Dost často vám s nalezením přepáky pomůe naháněč lelkující u vchodu do haly, který za to od společnosti dostane provizi. To taky nevadí, protoe i kdy se jízdenka dá koupit u různých okének, ceny mají vude stejné. Výjimečně se stane, e pracovník na přepáce tají existenci konkurenčních spojů. To se pozná podle toho, e doporučuje čekat extrémně dlouho (několik hodin). V takovém případě je lepí zeptat se i u jiného okénka, jestli nejede něco dřív. Ale stává se to opravdu zřídka, protoe jednotlivé společnosti spolu mají smlouvy, e si navzájem přes počítačový systém lístky přeprodávají za stejné ceny. Překvapilo mě, jak dobře pracovníci na přepákách hovořili anglicky.Na větích otogarech jsou u vstupních dveří do haly bezpečnostní kontroly. Normálně rámy na detekci kovů a rentgen na zavazadla. Viděl jsem to leckde, vzpomínám si, e určitě v Kaiseri a v Antalyi. Jde o bezpečnostní opatření, protoe v devadesátých letech měli teroristické útoky právě na autobusových nádraích. Překvapilo mě, e se hala otogaru obvykle dá obejít a vejít dovnitř bez kontroly zadním vchodem od autobusů. Není problém převáet autobusem větí zavazadla, dávají se dolů a neplatí se za ně. Turci výborně rozumějí slovu "bagá". My jsme takhle v nákladovém prostoru autobusů normálně bez větích problémů vozili jízdní kola. Ceny lístků na autobus přiblině odpovídají jedné české koruně na kilometr, je to tedy podobně drahé jako u nás. Ovem s větím komfortem, protoe na rozdíl od českých zemí tu výe jízdného a vstup na trh nejsou regulovány zákonem, co má pozitivní dopad na kvalitu.Jedinou vánou výhradou, kterou je mono mít proti tureckému systému dálkových autobusů, je neexistence jízdních řádů. Nic jako český Idos neexistuje, pokud vím. Dokonce nemají ani vyvěené jízdní řády na zastávkách, titěné řády se nevydávají. Jediné spolehlivé informace se dají získat pouze na otogaru, případně nespolehlivé informace v terénu od místních obyvatel nebo v infocentru. Telefonovat na otogar je dost nejisté, protoe tak dobře anglicky (německy, rusky, francouzsky) zase nerozumějí. Na otogaru mají přehled pouze o linkách, které prodávají. ádost na nalezení navazujícího spoje vede k tomu, e úředník někam telefonuje a pak řekne, e sice neví kdy, ale e tam asi něco pojede, protoe navazující linka existuje. Kromě toho, e nelze zjistit časy spojů, můe být problém také v tom, e bude spoj vyprodaný, případně poslední volné sedadlo je pouze pro enu (protoe vedle u ena sedí). I tak se obvykle vyplácí chodit na autobusové nádraí na slepo a prostě doufat, e něco pojede. Na hlavních tazích mezi velkými městy to toti jezdí velmi často.Minibusy a dolmuşeRozdíl mezi mikrobusem, minibusem a dolmuí je velmi matný. Jako dolmuşe se prý označují mikrobusy s osmi a patnácti sedadly, které jezdí po městě na pravidelné trase v nepravidelných časech. Startují ve chvíli, kdy se naplní, nebo kdy u si myslí, e by měly jet. Slovo dolmuşe prý v turečtině znamená "přeplněno". Například ve městě Konya jsem jel dolmuí, kde si lidi skoro stáli na hlavách. Dolmue stojí pár upů, obvykle něco přes jednu novou liru, take kolem 15 Kč. Platí se řidiči při nástupu, pasaér nejblíe za řidičem funguje jako spojka při vracení drobných. Stanovitě dolmuí se startovní zastávkou se označuje velkým písmenem D.Minibusy jezdící mezi městy se někdy také označují jako dolmuşe, někdy ne. Někdy jezdí v pravidelných intervalech, někdy kdy se naplní. Cena za kilometr je u těchto meziměstských minibusů zhruba stejná jako cena autobusu, take po přepočtu asi 1 korunu za kilometr, moná o chlup víc. Na rozdíl od městských malých dolmuí některé tyto minibusy dovolují přepravovat bagá v nákladovém prostoru, čeho cestující bohatě vyuívají. Kromě přepravy cestujících přepravují také balíky, pravděpodobně tak neoficiálně konkurují státním potám Ptt. Cena za přepravu balíku na konečnou stanici (kde si jej známý vyzvedne) je pravděpodobně stejná jako cena za člověka. Na rozdíl od městských dolmuí jsem si nevimnul, e by v meziměstském minubusu někdo při jízdě stál. Kdy je plný, tak meziměstský minibus prostě na mávání nezastaví.Na dolmue i minibusy je zvykem mávat úplně kdekoli, klidně mimo zastávku. Mimo zastávku se vlastně mává i na velké autobusy. Do větiny míst jezdí aspoň dva dolmue denně, často i mnohem víc. Poslední jezdívají večer mezi 19. a 23. hodinou. Při nástupu je potřeba dávat pozor, kam to vlastně jede, a pořádně se zeptat. Pravidlem "odjezd, kdy se naplníme" mi meziměstké turecké dolmue připomínají tuniské louage.MHDVe spoustě měst jezdí místo městských autobusů prostě dolmue. Někde (hlavně na východě) mají také normální městské autobusy v červenobílém provedení, které jsou zajímavé tím, e to jsou totální vykopávky. V Istanbulu mají rychlodráhu, která vypadá jako něco mezi nadzemním metrem a tramvají. Spí to připomíná tramvaj. Legrační je systém turniketů na tuto dráhu. Turnikety oddělují placené nástupitě od neplaceného, ale protoe tramvaj musí na zastávku přijet po kolejích, dají se turnikety po kolejích také normálně obejít. Zastávky vypadají hodně podobně jako praské zastávky tramvaje, akorát jsou ohrazené plůtkem. Nevím, jak kontrolují, aby jim lidi ty turnikety neobcházeli. Asi jsou zvyklí na poctivé pasaéry. Někde je na stanici policejní hlídka, která kouká, ale zdaleka ne na vech. Do turniketů se neházejí mince, nýbr speciální kovové etony. Asi to zavedli kvůli vysoké infaci. Na jaře 2008 stál v Istanbulu eton 1,30 YTL, take asi 18 Kč. Blbé je, e trasy jsou nepřestupné, a tak na kadou linku potřebujete nový eton. Ve večerních hodinách mohou být istanbulské rychlodráhy narvané víc jak tramvaje v Praze během povodní. Kromě těchto rychlodrah se po Istanbulu nově jezdí také pobřením vlakem. V Antalyi mají pomalé tramvaje s jen jedněmi kolejemi, take na sebe protijedoucí soupravy čekají na prostřední výhybkové stanici, kde se mohou na dvou kolejích vyhnout.TaxíkyTaxíky sice mají nějakou zákonnou nejvyí sazbu za kilometr, ale přilo mi, e je lepí domluvit konečnou částku při nástupu. Cestující neznalý trasy se poadavkem tarifu podle taxametru vystavuje riziku, e taxíkář bude jezdit kapku dokolečka, aby si vydělal víc. Taxíky ostatně poadují rozumnou částku, například z centra Antalye na letitě chtěli 28 YTL, co vychází tak na 30 Kč za kilometr (to odpovídá maximální regulované taxe v Antalyi). Ve vnitrozemí jsou taxíky lacinějí, skoro o polovinu. V noci jsou ceny taxíků vyí. Taxikáři umějí dobře anglicky nebo německy.LetadlaTurecko je veliká země, take Turci povaují za normální po své vlasti létat. Dovolit si to mohou samozřejmě jen střední třídy a spíe obyvatelé západní části Turecka, ale létají opravdu hodně a běně. Větinu vnitrostátních letů zajiují státní Turecké aerolinie (Turkish Airlines, turecky Türk Hava Yollari), na několika linkách působí i soukromí dopravci. Není problém najít kadodenní spoje z lokálních leti do Ankary a Istanbulu, jinam to ale z meních leti moc nelétá.Na vnitrostátní lety je potřeba přejít na letiti v Istanbulu nebo v Ankaře domácí terminál (anglicky domestic terminal). Ceny letenek jsou celkem v pohodě, protoe východní letitě mají malé poplatky, ale samozřejmě je výhodné nakupovat letenky s předstihem.Vlaky a loděObecně jsou dálkové vlaky rychlé, příjemné a relativně levné. Na pobřeí Egejského a Marmanského moře a hlavně v Istanbulu se hodně jezdí po vodě. Rychločluny jsou něco jako autobusy, trajekty jsou klasické pomalejí velké lodě, které jezdí hodně na Řecké ostrovy. V Černém a Levantském moři se tolik lodí nepouívá. Stejně jako do vlaku si i na loď můete bezplatně vzít těká zavazadla nebo kolo.AutemVude, kde jsou turisté, jsou i půjčovny aut. Namátkově zjiované ceny přily relativně velmi vysoké, co provozovatelé půjčoven vykládají jako nutnost, protoe mají drahá auta a hlavně drahé pojitění. Za denní půjčení podprůměrných aut chtěli kolem 35 euro denně, co je víc ne kdekoli ve Středomoří. Auto z půjčovny se vyplatí třeba na projídění národních parků nebo rozptýlených řeckých památek na jiním pobřeí, protoe jinak se ty mnohakilometrové přesuny nedají rozumně stíhat. Moná i motorka nebo skútr z půjčovny je dobrý nápad, ale nemaje motorky rád, nic víc na toto téma nevím.Přijet vlastním autem do Turecka neni nejjednodussi. Moná tak jetě odbočit cestou Bulharskem v Carevu do hor a projet si evropskou část Turecka a okraj Istanbulu, ale dál bych se nevydával. Nejde jenom o papírování na hranicích (obrana tureckých lobbyistů před dovozem aut). Turci obecně jezdí velmi nedbale, poruují předpisy, jezdí často na červenou a nevadí jim nějaký ten drobný ukanec. Neblikají, ve dne nesvítí, troubí kvůli kadé blbosti. Ve větích městech jsou zácpy ráno, zácpy přes den a zácpy večer. Nehodovost je vyí ne v kadém státě EU vyjma Portugalska (čemu se nedivím, protoe v Portugalsku je to jetě větí dungle). Skoro vechna auta, která jsem v asijské části Turecka viděl, byla nějakým způsobem někde nabouraná, i kdy třeba drobně. Z toho vyplývá, e se řidiči nebojí nauknout svá auta klidně znovu. Příjemně mě překvapila vudypřítomnost opraven aut a motocyklů, ale těko říct, zda by si poradili s evropskými auty. V Turecku se pod licencí vyrábí Renault, značka koda má dobrý zvuk a je k vidění.Také se říká, jak nepříjemné je střetnutí s dopravní policií. V Turecku to evidentně funguje stejně jako na Balkáně nebo v Rusku, kde dopravní policista prostě auto zastaví a chce zaplatit. Důvod k zaplacení si klidně vymyslí, vdycky najde nějakou drobnost. S vlastním autem bych se to bál podstoupit, kdeto auto z půjčovny, pokud má v pořádku papíry, je přeci jen problém té půjčovny.Kvalita silnic v Turecku mě příjemně překvapila. Silnice jsou tu jednodue řečeno v průměru mizerné, ale čekal jsem, e to bude mnohem horí. V Anatolii mají na silnice spoustu místa, take nové silnice se staví rovnou čtyřproudové. Pravda, často nejsou namalované čáry, v silnici jsou díry a krajnice se skládá pouze z nezpevněné části. Na druhou stranu hlavní tahy a nové silnice jsou kvalitní, z velmi dobře hutněného asfaltu a s kvalitním kamenivem. Istanbul je v pohodě. Kdy samozřejmě sjedete na nějakou okresku, tak nemůete čekat ádnou slávu. Ale pokud někam ukazuje cedule s kilometrovníkem, bude tam asfalt a do konce. Moná na východě kolem Vanu nebo Trabzonu je to horí, nevím.StopemDocela to jde. Sice se nedá moc povídat s řidiči (málokdy umí anglicky nebo německy tak dobře, aby to bylo na rozhovor), ale berou. Slyel jsem o stopování v Turecku dvě věci, které se mi nepotvrdily. Zaprvé e Turci za svezení vyadují zaplacení. Není pravda, moná to platí pro tiráky na dlouhých cestách. Za druhé e neberou na trasách, kde jezdí autobusy. To mi taky přijde, e není pravda. Turci prostě berou stopaře hodně a zdálo se mi, e i vstřícněji ne Čei. Navíc jsem občas stopoval s jízdním kolem, ale o to víc mi přili fajn. Na koleHodne Turků jezdí po Turecku na kolech hodně (obzvlá ve vnitrozemí), ale ádný z nich nenosí cyklistickou přilbu. Podle toho poznali cizince a troubením zdravili. I místní pěí nás zdravili, zpravidla velmi vstřícně. Ve vnitrozemí je turista rarita, nato na kole. I na pobřeí trochu nevěřili.Nevýhody cestování po Turecku na kole:Potreba kolo do letadla zabalit a nechat přiletět (nejlépe letadlem jako sportovní potřebu, případně jako běnou bagá), půjčovny bicyklů jsem v Turecku nikde neviděl (kromě Göreme), budete středem pozornosti, řidiči troubi, v kopcovitém terénu (NP Olimpos, Kapadokie) je to relativně náročné, po turistických cestách, kde není asfalt, se jezdit moc nedá, mikrobusy kola neberou, prodejny cyklistických potřeb se omezují na výměnu due, cokoli sloitějího není k sehnání (cyklistické rukavice neznají, helma nebo blikačka ani náhodou). Ale má to i přednosti.První výhoda je, e se tak cestuje relativně rychle, můete kdykoli zastavit a kochat se, potkáváte lidi, dostali jsme se na místa, které by se jinak navtívit moc nedaly (například kaldera Meke Gölü), kola se dobře vozí autobusem, obvykle bez jakéhokoli příplatku.
Bezpečnost	Vzhledem k občasnému výskytu teroristických útoků, které nelze ani nadále vyloučit, se doporučuje dbát zvýené opatrnosti při pobytu v místech s vyí koncentrací osob, zejména na turisticky frekventovaných místech, a v případě nenadálé situace respektovat pokyny místních úřadů. Před cestou do oblasti východního a jihovýchodního Turecka doporučujeme před cestou pečlivě zváit specifika a zvýená rizika této oblasti. Doporučujeme, aby občané ČR, pokud se do této části země rozhodnou cestovat, o své cestě předem informovali ZÚ Ankara nebo GK Istanbul, vyhýbali se cestování v noci, při projídění kontrolních stanovi armády nebo četnictva se chovali klidně a ukázněně a respektovali pokyny místních orgánů. Některé silnice mohou být uzavřeny armádou. Dále se nedoporučuje vyhovět ádostem místních obyvatel o vyvezení různých balíčků, filmů, dopisů atd. Pokud by takováto zásilka byla u turisty nalezena a měla jakoukoliv souvislost s teroristickými organizacemi, hrozí poměrně vysoký trest.V ostatních částech Turecka nejsou problémy s osobní bezpečností. Mimo turistická letoviska a velká města je třeba počítat s moností, e samotná ena vzbudí pozornost. Pokud se mimo tyto oblasti, zejména na venkově, prochází sama (nebo v doprovodu jiné eny) po ulici, nemůe se divit případným potíím.Bezpečnostní situace je srovnatelná s Evropou. Přepadení jsou v Turecku méně častá, ne v západních zemích. Drobná kriminalita (krádee osobních věcí z hotelových pokojů, vykrádání aut, podvody) je v hlavních turistických oblastech poměrně častá, vyskytují se i případy znásilnění. Rozhodně tedy nelze doporučit nocování pod irým nebem nebo ponechávání osobních věcí na nestřeených místech.Turecko se po regionu jihovýchodní Asie stalo první evropskou zemí, kde se objevila ptačí chřipka u člověka. V současné době se zdá, e je tato nákaza v zemi pod kontrolou. Doporučujeme nicméně českým občanům, aby při svých cestách do Turecka dodrovali základní hygienická pravidla, nekonzumovali tepelně nedostatečně zpracované drůbeí maso a vejce, vyhýbali se jakémukoliv styku s ivou, nemocnou, popř. mrtvou drůbeí, vyvarovali se kontaktu s plochami a místy, je by mohly být kontaminovány drůbeím trusem a výkaly, včetně ptačích trhů a drůbeích farem.Setkání s hady nebo korpióny bývají v Turecku vzácná a jako větina zvířat i tito ivočichové útočí pouze pokud se cítí být ohroeni. V Turecku jsou poměrně často na ulicích volně se pohybující psi.
Zdravotnictví	Mezi ČR a TR existuje smlouva o sociálním zabezpečení, která pokrývá i zdravotní péči. Dle této dohody mají občané ČR v akutním případě nárok na bezplatné oetření ve státních zdravotnických zařízeních, resp. na následné proplacení takto provedeného oetření po návratu do ČR. Vzhledem k tomu, e zmíněná dohoda nepokrývá náklady na repatriaci, e je zde nutná spoluúčast (např. 20 % na předepsané léky) a e se v praxi mohou objevit problémy při proplácení vzelé z posuzování naléhavosti lékařského zákroku, doporučujeme občanům ČR sjednat si standardní cestovní zdravotní připojitění na celou dobu pobytu v Turecku. Toto připojitění navíc umoňuje oetření i v soukromých zdravotních zařízeních, kde kvalita poskytované péče je obecně vyí, ne u státních institucí.Neexistují ádná omezení při poskytování zdravotní péče cizincům. Soukromá zdravotnická zařízení jsou na velmi dobré evropské úrovni; státní zařízení v hlavních centrech jsou na sluné úrovni. Při dlouhodobém pobytu se doporučuje pojitění u státní SSK (Social Saglik Kurumu) nebo u některé ze soukromých pojioven. Důleitá telefonní čísla:Policie: 155První pomoc: 112Hasiči: 110Jandarma (četníci) 156Cestovní a automobilová asociace: (TTOK)Ankara: 0312/2228723Istanbul: 0212/2828140Turistické informační kanceláře:Ankara: 0312/2292631Istanbul: 0212/2456875
GPS

6 důvodů
proč s námi na dovolenou

1. Garance ceny
Cena zájezdu není nikdy vyšší než v cestovní kanceláři.

2. Široká nabídka
Nabízíme na 30.000 zájezdů a last minute včetně širokého výběru last minute od více než
150 cestovních kanceláří.

3. Nákup z domova
Nemusíte nikam chodit, objednáte zájezd z pohodlí svého domova a vše ostatní vyřídíte jednoduše přes
e-mail a po telefonu.

4. Bez rizika
Nabízíme zájezdy pouze ověřených kanceláří, které mají platné pojištění proti úpadku.

5. Osobní přístup
Po odeslání dotazu či objednávky vás kontaktujeme a rádi se vším pomůžeme a poradíme.

6. Vždy něco navíc
S partnerskými CK pořádáme tematické zájezdy sportovního či poznávacího zaměření, soutěže o ceny
a zajímavé benefity.

Nabízíme zájezdy těchto CK

Čedok	EXIM Tours
Fischer	ESO Travel
Brenna	Blue Sky
Alexandria	Shenkos
Blue Style	Nev-Dama
Canaria Travel	Neckermann
zobrazit všechny CK

Aktuální Last Minute zájezdy
na Váš e-mail

Turecká republika

Turecko